Základní informace

Kosatka dravá (Orcinus Orca), v angličtině nejčastěji Killer Whale nebo jednoduše Orca, je největším zástupcem čeledi delfínovití a patří mezi kytovce. Obecně je zařazována mezi velryby.

orca-family-500
Zdroj: polartrec.com

Kosatky jsou charakteristicky kontrastně zbarvené, s černým hřbetem, bílou hrudí a boky a bílou skvrnou u očí a hřbetní ploutve.  Podle této skvrny a tvaru hřbetní ploutve můžeme rozeznat jednotlivé jedince – žádné dvě kosatky na světě nemají stejnou sedlovou skvrnu, podobně jako žádné dvě zebry nemají stejné pruhy.

Samci běžně dosahují délky 6 – 8 m a hmotnosti 3600 – 5400 kg, samice jsou menší, dosahují délky 5 – 7 m a hmotnosti 1300 – 2700 kg. Mláďata při narození váží 180 kg a jsou 2 – 3 m dlouhá. Největší zaznamenaný samec měl 9,8 m a vážil přes 9 000 kg, zatímco největší samice byla dlouhá 8,5 m a vážila 6800 kg. Hřbetní ploutev je vysoká asi 1,8 m, u samců je vyšší a vzpřímenější než u samic. Plavou rychlostí až 70 km/h, průměrně však 58 km/h.

Samice poprvé zabřeznou ve věku okolo 15 let. Od té doby procházejí periodami polyestrických cyklů s necyklickými obdobími tří a šesti měsíců. Délka březosti kolísá mezi 15 a 18 měsíci. Matky rodí jedno mládě přibližně každých pět let. V analyzovaných stabilních stádech nastává porod v jakoukoliv roční dobu, nejčastěji ale v zimě. Úmrtnost nově narozených mláďat je velmi vysoká. Mláďata vyžadují péči po dva roky, pevnou potravu však přijímají už po roce. Matky je krmí až do věku cca 40 měsíců, což znamená, že v průměru za život vychovají asi 5 mláďat.

Samice se obvykle dožívají 50 let, ve výjimečných případech však mohou dosáhnout 80 až 90 let (např. J2 „Granny“). Samci zahajují sexuální aktivitu ve věku 15 let a průměrně se dožívají 30, výjimečně až 50 let. V zajetí se doba dožití pohybuje  průměrně okolo poloviny těchto čísel.

Potrava

Jsou vrcholným mořským predátorem – mezi jejich potravu patří ryby, žraloci, rejnoci, tuleni, ale i jiní kytovci a velryby. Ačkoliv k setkání s lidmi dochází poměrně často, ve volné přírodě nebyl zaznamenán žádný záměrný útok kosatky na člověka. V zajetí se tak bohužel děje, mnohdy s vážnými následky a v několika případech takový útok skončil i smrtí.

V průměru kosatka sní 60 kg jídla denně. Toto množství tvoří v případě ryb hlavně lososi, sledi a tuňáci.

Výskyt a rozdělení

special_spp_killer_fig1
Zdroj: NOAA

Kosatky se vyskytují téměř po celém světě. Jejich populace najdeme u Arktidy, Skotska, Norska a Islandu, Španělska, Ruska, Číny a Japonska, u Nového Zélandu, Afriky, Severní i Jižní Ameriky. Obecně vyhledávají spíše chladnější vody, ale jak vidíte, najdeme je téměř ve všech oceánech.

Lokální odhady udávají 70–80 000 jedinců v Antarktidě, 8 000 v tropických vodách Tichého oceánu, až 2 000 u Japonska, 1 500 v chladnějším severovýchodním Pacifiku a 1 500 u Norska. Pokud přidáme velmi hrubé odhady nesledovaných území, může činit celková populace asi 100 000 jedinců.

Kosatek je několik ekotypů které se dále dělí do populací. Jednotlivé ekotypy se od sebe liší vzhledem (rozměry, barva, tvar hlavy a hřbetní ploutve, velikost bílých skvrn), chováním i dialektem. Více k jednotlivým ekotypům a populacím najdete v sekci Ekotypy a populace.

Sociální vztahy

Kosatky jsou matriarchální a mají složitý systém sociálních skupin. Základní skupinou je mateřská linie skládající se z jedné samice (matky rodu) a jejích potomků. Synové a dcery matky rodu vytvářejí část této linie stejně jako synové a dcery jejích dcer (synové a dcery jejích synů se připojují k mateřské linii svých matek) a vytvářejí tak rodinný strom. Není neobvyklý život čtyř nebo dokonce pěti generací v jedné linii. Skupiny založené na mateřských liniích jsou velmi stabilní po mnoho let. Jednotlivci se oddělují od svých skupin jen na několik hodin za účelem páření nebo shánění potravy. Nebylo zaznamenáno žádné trvalé oddělení jedince z jeho mateřské linie. Samice občas vytváří vlastní stáda, samci ale téměř vždy zůstávají po boku svých matek po celý život.

Mateřské linie mají tendenci sdružovat se s několika málo jinými mateřskými liniemi, se kterými vytvářejí stádo. Členové stáda sdílejí tentýž dialekt a skládají se z blízce příbuzných částí mateřských linií. Na rozdíl od mateřských linií se stáda utvořená za účelem shánění potravy v průběhu dnů nebo týdnů rozpadají a zase spojují.

Další úrovní skupiny je klan. Klan se skládá ze stád, která mají podobný dialekt. Příbuzenství mezi stády se opět jeví jako genealogické, většinou obsahují části rodin se společným předkem na mateřské straně. Různé klany mohou zabírat totéž geografické území a proto bylo často zaznamenáno, že stáda z různých klanů cestují společně.

Konečné stadium sdružování, i když na rozdíl od předchozích přirozených skupin spíše náhodné a lidmi zavedené, se nazývá komunita a je velmi nejasně definováno jako skupina klanů, u kterých bylo pozorováno pravidelné míchání se. Komunity se nevytvářejí na základě zřetelných rodinných nebo vokálních vazeb.

Tato hierarchie je ovšem platná jen pro místní skupiny. Dočasné, savce lovící skupiny jsou obvykle menší, protože ačkoliv jsou také založeny na mateřských liniích, samci jsou mnohem více ochotni se oddělit a žít samostatným životem. Dočasné skupiny jsou přesto spojeny volnější vazbou založenou na jejich dialektu.

Denní aktivita kosatek je obvykle rozdělena do čtyř aktivit – lov, cestování, odpočinek a společenský život. Ve vzájemném kontaktu projevují kosatky značnou míru entuziasmu a jsou velmi aktivní co se týče výskoků z vody a vzájemných interakcí.

Killerwhales_jumping
ZDROJ: wikipedia.org

Zvuky kosatek

Kosatky vydávají tři druhy zvuků – volání, kliky a hvízdání. Na rozdíl od lidí při tom neotvírají tlamu, ale produkují zvuky propouštěním vzduchu mezi dvěma měchy, které mají v hlavě. To je jako bychom my mluvili nosem.

Každý typ vokalizuje jinak, jednotlivé populace mají své dialekty. Některé typy si mezi sebou ani nerozumí – mluví rozdílnou řečí. U jednotlivých typů najdete ukázky vokalizací (pokud jsou k dispozici). Pokud se chcete zaposlouchat živě, můžete to zkusit na těchto stránkách, které přenášejí zvuky z určitých oblastí. Každá oblast má také svůj archiv vokalizací. A jednu ukázku najdete přímo tady.

Klikání nazýváme také echolokací. Jedná se o krátké rychlé zvuky podobné klikání, které využívají při hledání potravy,navigaci a k tomu, aby se vyhnuly predátorům. Tyto zvuky také pomáhají kosatkám prozkoumávat objekty z různých úhlů a snadno odlišovat velikosti i tvary objektů. Jak to funguje? Kosatka vyprodukuje řetězec kliků, které narazí do objektu a část energie ze zvuků se ke kosatce odrazí zpět. Ta je zaznamená a interpretuje.

 

orca-head2lg
zdroj: ORCASOUND.NET
orca-head-clicks
zdroj: ORCASOUND.NET