keiko (1)

Keiko

Keiko (v japonštině „Štěstí“) je asi nejznámější kosatkou na světě. Viděli jste Zachraňte Willyho? Tak znáte Keika, jeho hlavní hvězdu. Jeho osud byl ale trochu jiný než ten filmového Willyho, ačkoliv v mnohém podobný.

Keiko se narodil se ve vodách Atlantického oceánu poblíž Islandu někdy v letech 1977 – 1978. V roce 1979 byl chycen v Saedyrasfnidu na Islandu a více než tři roky pobýval v Islandském delfináriu Hafnafjordur. Tady ho pojmenovali Siggy. Později přesídlil do MarineLandu v kanadském Ontariu, kde se mu dostalo výcviku a také nového jména – Kogo (Kago, Kego).

Keiko v Zachraňte Willyho
keiko v zachraňte willyho, zdroj: moviefone.com

V roce 1985 byl prodán za 350,000 $ do zábavního parku Reino Adventure v Mexico City, kde ho přejmenovali na Keika. Strávil zde plných 11 roků, během nichž se stal doslova místní hvězdou. Spolu s delfíny, se kterými sdílel nádrž,  tu bavil zástupy diváků a zdá se, že to dělal rád. Byl výborně vycvičený, lehce ovladatelný a hlavně děti jej doslova milovaly. A on je také… Možná právě proto byl Keiko roku 1992 vybrán společností Warner Bros, aby hrál hlavní postavu filmu Zachraňte Willyho (Free Willy).

Dojemný snímek o přátelství problematického kluka a dravé kosatky se doslova přes noc stává ohromným hitem, a zároveň s tím stoupá i vlna zájmu o osud Keika. Vychází na světlo, že jeho život není příliš radostný – slavný „Willy“ doslova živoří v naprosto nevyhovujících podmínkách (moc teplá voda, nevyhovující kvalita, malý prostor, Keiko trpěl kožní infekcí a podvýživou).

Keika chtěl původně odkoupit řetězec zábavních mořských parků SeaWorld, ale po zvážení jeho zdravotního stavu od záměru upustil a koupil raději samce Tilikum. Poskytl ovšem alespoň lepší systémy pro filtraci a ochlazování vody v Reino Aventura. Pomoc Keikovi nabízí např. i Michael Jackson, který jej hodlá odkoupit pro svůj ranč Neverland, ale zelenou nakonec dostává jiný projekt – záměr darovat Keikovi úplnou svobodu. Za velké podpory veřejnosti, včetně škol a různých institucí, vzniká „Nadace Zachraňte Willyho/Keiko“ se vstupním kapitálem 4 milionů dolarů od společnosti Warner Bros a neznámého dárce, který byl později „odhalen“ – byl jím Craig McCaw.

Keiko je převezen do rehabilitačního centra v Oregonu, které bylo postaveno speciálně pro něj, kde se pomalu zotavuje, přibývá na váze a postupně se zbavuje i kožní infekce. Učí se lovit a konzumovat živé ryby, jak se na člena jeho druhu sluší a patří, a roku 1997 se konečně zdá být připraven na další etapu své životní změny. Rok nato je po více než 22 letech života v zajetí převezen dopravním letadlem na Island. Tady jej čeká speciální ohrada v zálivu se sítí oddělující záliv od volného moře. Přípravu a trénink k vypuštění do volné přírody má na starosti společnost Ocean Future Society, v jejímž čele stojí syn slavného mořeplavce Jean Michel Cousteau.

Postupně je Keikovi umožňován volnější pohyb a jeho „vycházky“ na otevřené moře jsou stále delší a častější. V roce 2002 je vypuštěn na širé moře a všichni s napětím sledují, jak si povede. Keiko sice obstál, byl více než 60 dní schopen přežít zcela bez lidského přičinění a dokonce na čas navázal kontakt s divokými kosatkami, ale celý projekt se jeví čím dál kontroverzněji. Docházejí finance a vlna zájmu pomalu opadá. Navíc sílí hlasy, poukazující na nereálnost celého podniku – a zdá se, že mají pravdu. Keiko, zvyklý odmala na lidskou péči a společnost se jen těžko vyrovnává s novým stylem života.

46181c2d236ffbf676b3fd6d2e142a00
Keiko s divokými kosatkami. Poznáte ho podle ohnuté hřbetní ploutve (vlevo).

V červenci 2002 se Keiko vydává z islandských vod k Norsku, na více než 1400 kilometrů dlouhou cestu. Po necelých sedmi týdnech od vypuštění na svobodu připlouvá k norským břehům, kde se usídlí ve fjordu Skolvik, asi 400 kilometrů západně od norské metropole Oslo. Dovoluje lidem, aby si s ním hráli a zdá se být spokojený. Později je nasměrován do zátoky Takness Bay, kde má péči svých lidských přátel a víc klidu a kam může připlouvat a odplouvat podle své vlastní vůle.

Počátkem prosince roku 2003 se ale sen o svobodě černobílého krasavce hroutí – Keiko se stává apatickým, přestává přijímat potravu a ve večerních hodinách místního času dne 12.12.2003 jeho životní cesta končí. Podle lékařského vyšetření jeho život ukončil akutní zápal plic. I tak se ale Keiko dožil cca 27 let.

Stal se z něho symbol – „Keiko se dotkl milionu lidských srdcí… bude pokračovat ve svém poslání velvyslance přírody a oceánu vůči lidskému druhu, jako připomínka toho, co musíme a co naopak nesmíme dělat“, říká Jean Michel Cousteau ve svém nekrologu nad velikou kamennou mohylou, navršenou nad tělem svého chráněnce.

NAnorwaykeiko_t640
KEIKO V NORSKU po návratu k lidem, zdroj: ljworld.com

Může se zdát, že příběh Keika není šťastný a tento pokus o vypuštění zpět do volné přírody nelze považovat za úspěch. Opak je pravdou. Kosatka, která strávila půlku života v zajetí, úspěšně žila několik měsíců v přirozeném prostředí, sama se krmila, sama se družila s dalšími kosatkami, sama přežívala bez lidské péče, i když její touha po kontaktu s lidmi nakonec zvítězila. Keikův příběh nám ukázal, že je možné naučit kosatku znovu lovit a je možné ji zachovat zdravou a v pohybu bez toho, aby dělala naučené triky.  Keiko nezemřel na podvýživu, nezemřel, protože by se o něj lidé nestarali. Zemřel na zápal plic, což ve volné přírodě u kosatek nebývá nijak zvláštní příčina smrti. Poznamenaly ho roky v zajetí, ale stále dokázal, že tato cesta je pro některé kosatky schůdná a několik měsíců ve volné přírodě dalece přesahuje kvalitou život, který měl v zajetí. Nehledě na fakt, že v podmínkách Reino Aventura měl před sebou rok života. Tento pokus mu dal let daleko více.

Jeho šance na úspěšné dlouhodobé začlenění do divokého stáda by byly daleko vyšší v současnosti, a to díky postupujícímu výzkumu dialektů kosatek po celém světě. V roce 2002 nebylo možné najít jeho rodinu, která by ho pravděpodobně přijala mezi sebe.

Pro podrobnější informace doporučuji anglicky zdatným shlédnout dokumenty Keiko: The Untold Story  a The Free Willy Story: Keiko’s Journey Home (dostupný na YouTube). Z knih se Keikovi věnují zejména Freeing Keiko  od Kennetha Browera a Killing Keiko od Marka Simmonse. První jmenovaná stojí za přečtení, druhou bych ale kvůli lavině zavádějících informací a nepřesností rozhodně nedoporučila.

zdroj (s úpravami a dodatky): fdb.cz a Keiko.com

Počet komentářů u “Keiko”: 2 Přidejte svůj →

Napsat komentář

Vaše emailová adresa nebude zveřejněna. Vyžadované informace jsou označeny *