1424369_10202081823062362_934833466_n

Jak to vidím já

Sbírka mých názorů na věci, které se odvíjejí od „mise“, se kterou jsem Orcast zakládala. Je to dlouhé čtení, ale můžete mi víc nahlédnout do hlavy. :)

Vypustíme všechny do volné přírody!

Ne. Ne a ne a ne. Není to možné a každý, kdo má v hlavě trochu rozumu, to musí uznat. Valná většina anti-cap komunity (lidí, kteří jsou proti držení kosatek a většinou všech kytovců v zajetí) nijak nepropaguje vypuštění všech zvířat zpět do přírody. Jsem na tom podobně – vím, že to u 99% není možné. Na vypuštění zpět do přírody musí kosatka splňovat několik podmínek, které bohužel není tak lehké splnit:

  1. Nesmí být hybrid (nesmí být křížencem např. islandské a kanadské kosatky, což se v zajetí běžně stává). Takové zvíře je přírodě k ničemu, pokud si ho neudělá sama. Takto vzdálené populace se v přírodě nesetkají a už vůbec se spolu nepáří.
  2. Musí mít v pořádku zuby a celkově mít dobré zdraví. To je velký problém, který eliminuje z „kandidátů na vypuštění“ valnou většinu zvířat (více v sekci Zdravotní problémy).
  3. Musíme znát její rodinu. Kosatky jsou bez rodiny v přírodě ztracené a kosatka, která se nezačlení do stáda, je velmi často odsouzena k smrti. Touhle podmínkou jsme vyřadili další kandidáty a zbývá nám jen Lolita a Morgan, i když u ní je zase otázka zdraví (vypadá to, že Morgan neslyší). A pak samozřejmě zbývají kosatky, které v posledních letech chytili v Rusku.
  4. Měla by být v zajetí co nejkratší dobu. Čím déle je v zajetí, tím víc je závislá na člověku. To je typický problém většiny zvířat, nejen kosatek. Tím nám odpadá Lolita a zbývají jen ruské kosatky (haha). Keiko sice ukázal, že úspěšně se dá vypustit i kosatka, která strávila v zajetí 10+ let, ale Lolita je v zajetí přes 40 let.

Sami vidíte, že to není jednoduché. Proto se aktivně nezapojuji do kampaní jako je Free Morgan, protože nevěřím tomu, že se dá dosáhnout úspěchu. Ani takového, jako měl Keiko, i když to nebyl 100% úspěch. Jediná 100% úspěšně vypuštěná kosatka je Springer, která ale byla z přírody pouze zachráněná, když se dlouho toulala sama, kde neměla a bylo jasné, že se pokusí jí znovu vypustit, až se dá dohromady. Nebyla nijak trénovaná a lidé omezovali kontakt, co to šlo.

Mým závěrem je zlepšit jejich podmínky v zajetí a ideálně je nechat dožít v seapens (ohrazený prostor v moři), dál je nemnožit a nebrat další kosatky do zajetí. Nikdy neuděláme takové podmínky, aby kosatka jako druh v zajetí prospívala, to bychom museli ohradit všechny oceány a moře světa, ale můžeme se alespoň pokusit dopřát jim zbytek života v co nejlepším prostředí. Takový postup je v plánu pro Lolitu pod záštitou organizace Orca Network (podrobné informace můžete najít také na Savelolita.org).

Zvířata jako zábava obecně

Jako malá jsem byla párkrát v cirkuse, moc mě to nezaujalo. Do roku 2012 jsem byla třikrát na delfíní show a jednou v mořském akváriu. Při cestách po Thajsku jsem jela v džungli na slonovi, krmila slůně z lahve a opice mi rozmotávaly zavázané ruce a cuchaly vlasy, pro pobavení. To byl rok 2002. Teď už bych nešla ani na jednu takovou věc, stejně jako bych si nešla poňuchňat tygra nebo lva do zařízení, která to umožňují. Ono to vypadá nevinně, ale je za tím spousta peněz a jak už to bývá, zvířata se podřizují businessu a ne naopak, takže to pro ně ve finále není žádná sláva. Věřím, že doba je taková, že si můžeme zábavu obstarat i bez toho, abychom k tomu potřebovali tygra proskakujícího ohněm, opici na řetězu nebo medvěda na kole.

Změnila jsem model a od roku 2014 se mi povedlo dostat se do Afriky na safari a na jihu Španělska pozorovat kosatky na volném moři. To jsou zážitky, které jsou pro mě daleko cennější. Navždycky si budu pamatovat stáda slonů, kteří když chtěli, tak se přišli podívat k jeepu a kosatky, které když nechtěly být u lodi, prostě se nadechly, potopily a byly fuč. Emocionálně se to nedá srovnat s tím, když slon MUSÍ někoho vozit nebo když lev MUSÍ s někým jít na procházku. Možná vám safari v Africe přijde jako utopie, ale věřte, že se tam dá dostat i za rozumné peníze. O Španělsku ani nemluvě.

Vidět na vlastní oči jakékoliv existující zvíře, které si zamaneme, není naším právem, je to jen bonus. Můžeme milovat a chránit nějaký druh i bez toho, abychom ho měli za barákem kdykoliv k dispozici.

ZOO

Nejsem proti Zoo, které se snaží vyvíjet a dopřávat zvířatům co nejlepší prostředí a péči. To znamená výběhy i strava taková, aby se to co nejvíce blížilo přírodě a veterinární péče nepřehnaná do extrému typu „musíme do nich cpát ATB za každou cenu“.

Znamená to žirafy, zebry a antilopy pohromadě na velkém pozemku. Znamená to sloni na velkém pozemku a ve stádu. Znamená to geparda na velkém pozemku, ne v kleci. Znamená to program pro zachování druhu takový, aby byl geneticky únosný a opravdu přispíval k záchraně druhu. Znamená to Zoo, která se snaží vracet druhy zpět do přírody a přírodu ochraňovat. Znamená to veterinární péči takovou, která když vidí, že se zvířeti nedaří, řekne si „aha, asi něco děláme špatně, zkusme na to přijít a změnit to“.

Zoo Praha udělala za posledních 10-15 let ohromný pokrok. To je podle mne správný směr, kterým by se měly vydat i mořské parky, které ustrnuly v 70. letech minulého století. Pořád nefandím tomu, aby u nás byl lední medvěd, když tu máme v létě 30 stupňů, nemá kam jít do chladu a měl tak malý výběh, jako má. Pořád nefandím tomu, aby lachtani předváděli při krmení triky (tady to je podobná otázka jako kytovci, stimulovat inteligentní zvíře tréninkem, aby se nenudilo, nebo ne?), ale pořád je vidět vývoj v čase a v přístupu a to je ta správná cesta.

Některé druhy v zajetí existují bez problémů, některé, jako mořští savci a lední medvědi, v zajetí více trpí než prospívají, ale některé už ve volné přírodě mají natolik špatné podmínky, že je jejich záchrana jen v zajetí. Proti tomu nemůžu mít námitek.

Organizace jako Greenpeace a PETA

Na můj vkus se angažují přespříliš. PETA má výborné právníky, dobré zdroje informací a velkou podporu u celebrit, takže je rozhodně užitečná při slyšeních a podobně. Ale jejich protestní akce nahých lidí a výkřiky o vypuštění všeho v zajetí do přírody jsou pro mě nepochopitelné a přes čáru. PETA nepodporuji.

Greenpeace jsem začala podporovat asi před 10 lety, kdy to byla jediná organizace, o které jsem v ČR věděla, která měla i programy týkající se kosatek. Mám z nich smíšené pocity, v mnoha věcech s nimi nesouhlasím (přivazovat se ke stromům s kůrovcem, wtf?) ale pořád si myslím, že k něčemu užiteční jsou. Kauza Shell, zbrojení proti vybíjení tuleňů a další jsou dle mě dobré kampaně a nějakou tu podporu si zaslouží. Trochu mi ale vadí, že si nemůžu vybrat, na co přesně jim přispěju, takže je možné, že i svůj mini měsíční příspěvek 90 Kč přehodnotím a budu ho dávat jinam.:)

Vegetariánství, lovy a spol.

Jsem přesvědčená, že jíst maso je pro člověka přirozené a pořád můžu alespoň ovlivnit, jak to zvíře bude žít, než ho sníme. Nemusí mít přeci nelidské podmínky, nemusí při smrti zbytečně trpět, což? Ale maso jím a jen tak nepřestanu. Kožené boty nosím (sakra udělejte už někdo koženku, která bude dejchat!). Kožichy nekupuju. Ze slonoviny nic nemám a nechci.

Lovit zvířata proto, abych si na stěnu pověsila jejich hlavu a ukázala, jaká jsem hustá, mi přijde nepochopitelné. Regulace populace jako u nás (lesní zvěř) je potřebná a mám za to, že zvířata u nás ulovená nekončí v kafilerii nebo rozřezaná v lese (pomíjím pytláky), ale že když už myslivec něco zastřelí, zpracuje se to do mrtě.

Ekologie

V práci třídím odpad, doma tak na 50%. Jsem v tomhle trochu lempl a chci to zlepšit, protože doufám, že to třeba k něčemu bude. A když ne, nic mi to neudělá.:) Celkově jsem ale k ekologické lobby trochu skeptická, poslední dobou se to nafukuje do neúnosných mezí a např. znečištění automobilovou dopravou vnímám jako daleko menší zlo, než se z toho dělá. Takové námořní nákladní lodě nebo továrny toho vyprodukují tolik, že kam se hrabou všechna auta světa. Až se něco udělá s tímhle a dostanu rozumnou alternativu pohonu, klidně jdu do toho. Do té doby nepodporuju pokrytectví. Úsporné žárovky zkouším teprve chvíli, jednu jsem koupila na zkoušku a zdá se, že asi po měsíci používání dokonce začala i svítit žlutě (začínala na takové divné barvě do zelena), tak ještě ověřím, jak dlouho mi tu vydrží, než odejde a klidně přejdu.

Celkově ale mám za to, že si člověk musí vybrat, koho bude v otázkách ekologie poslouchat a podle toho se chovat. Ne jít slepě za tím, co nařídí úředníci, protože za ekologii už se toho maskuje opravdu hodně, ačkoliv cílem je hlavně prodat drahé věci.

Moje heslo je: má tohle chování alternativu, která mi nebude házet klacky pod nohy, ale pomůže mě i přírodě? Ano, jdu do toho. Ne, tak si počkám, až bude. Udělá mi něco neházet bordel venku po zemi? Ne. Pomůže to přírodě? Ano. Udělá mi něco třídit odpad? Ne. Pomůže to přírodě? Ano. Je pro mě auto na elektřinu, které bych si mohla dovolit, v současném stádiu vývoje použitelným dopravním prostředkem? Ne, takže čekám na alternativu, která bude použitelná. A tak dále, a tak dále.